tak Dooly psala, že ženská, co "jen" zajišťuje školkový a školní děti a domácnost, je netáhlo, což si v žádným případě nemyslím.

"Nárokovat" si něco nadstandardního pro sebe ze společného rozpočtu je špatně, ale pro oba, to by vždy měla být otázka dohody.

Stejně tak jako případná práce - půjde-li v této situaci žena do zaměstnání, je třeba říct nejen A, ale i B - nebylo by spravedlivé, aby ona (pokud se tak nedohodnou) stíhala zaměstnání i děti, a pro muže se tím nic nezměnilo.

Nevím jak kdo, ale být úderníkem z nutnosti nepovažuju za úplně nejšťastnější volbu, je-li na výběr.