Dva roky to u nás nedělalo dobrotu, myslela jsem , že jde o nějakou krizi středního věku, nebyl často doma, všechno jsem dělala špatně, on chodil pořád na přezčasy, ale peníze žádný....
Pak vyšlo najevo, že má milenku. Následovalo doprošování, at bere ohed na děti, vrátí se k nám, že mu odpustím. Povedlo se mi ho dotáhnout do manželské poradny, ale byl úplně mimo. Prý se konečně zamiloval. Podotýkám, že jsme byli 15 let manželé, znali jsme se 17 let.
Po půl roce se definitivně rozhodl, že milenku neopustí a já ho vyhodila. Dodnes to nechápu.
Odstěhoval se. Rozvod byl rychlý, ale bolestný.
Měla jsem velkou podporu od prarodičů, bez nich bych to nezvládla- mám tedy na mysli citovou oporu. Finančně jsem se snažila zabezpečit sama. Dnes mám nového partnera. Ale už vím,že všechno se může změnit a člověk nic neovlivní. Ale cítím se spokojeně a doufám,že to tak bude i nadále.