Opravdu? Tak já to ještě přehodnotím. Nerada bych, aby si partneři mých dětí mysleli, že jsem hulvát, mě by to opravdu nenapadlo tak vnímat. Zatím si vykáme. (Ten příklad s tátou byl jen pro zajímavost, jak jsem napsala, s tématem nijak nesouvisel.)
Jsem v tomhle ovlivněná vztahem se svou kolegyní, která je ve věku mé dcery. Hodně si rozumíme, jsme kamarádky. Byla u nás na brigádě, už když byla ještě na střední, ale mě by vůbec nenapadlo jí tykat, ale ona sama mi po krátké době řekla, at´jí tykám. Chvíli to tak bylo, pak, když jsme se víc poznaly, jsem jí nabídla tykání. Ale ona řekla, že mi raději vyká, že by jí tykání připadalo takové neuctivé a drzé. Nějak nám to zůstalo, i když jsme si opravdu hodně blízké, já jí tykám a ona mi vyká.