Taky to vnímám tak, že zakladatelka má v podstatě strach z toho, že sousedka bude po ní žádat nepřiměřeně mnoho pomoci a ona jí to nedokáže odmítnout a bude mít pak na sebe i na sousedku vztek.

Já to úplně chápu, že pokud je ten druhý dostatečně vlezlý jak ta sousedka s tím synem, tak to znamená konfrontaci, která může být nepříjemná a ochladí to vztahy, ale obávám se, že nebude jiná cesta, pokud se zakladatelka nechce octnout v roli neplacené školky.

Proto řeší věci, které jí v podstatě řešit vůbec nepřísluší (soused opravdu nemusí konzultovat se sousedem, kolik chce mít dětí a v jakém věku) a předjímá strašně dopředu (určitě to bude tak, že do školky budu vozit jen já atd.).

Takže si myslím, že ač to bude třeba zprvu nepříjemné, tak si bude muset vymezit hranice, sousedka se možná naštve, ale to je zas její problém, protože když si pořídím děti, tak je to MOJE starost a nemůžu počítat se širokým okolím jako se svým zázemím, které mi bude nutně pomáhat.

Nazíráno zvenčí (protože chápu, že zevnitř je to hodně citově zatížené) - už to, co udělala sousedka s tím synem, je přes čáru (výslovné upozornění totálně ignorovala) a bylo by normální se proti tomu zdvořile, ale pevně vymezit, a pokud to ta sousedka "navlékla" tak, že zneužila vstřícnosti zakladatelky a zakladatelka má problém se v takové situaci vymezit, tak holt prostě omezit tu vstřícnost (nenabízet té holčičce, ať si jde hrát k nim, pokud tam matka nacpe místo ní bratra, o kterém zakladatelka výslovně řekla, že ne).