K nám domů chtěl chodit synův spolužák - příšerně drzý a vlezlý chlapec. Řekla jsem ne a zírám a na zahradě mi leze do trampolíny. Párkrát jsem mírně vysvětlila, že tohle skutečně ne a že syn ven nepůjde a on nesmí dovnitř. Nerozuměl. Pak mi došla trpělivost a tak jsem ho chytla a velmi jasně, důrazně a přísně mu řekla, že tohle se prostě opakovat nebude, na náš pozemek nesmí vstoupit, ač jsou otevřená vrata a konec diskuze a že si nepřeji, aby k nám chodil. Něco hemzal, ale už to nezkusil. Pravda - nebyl to soused. Ale já dokážu být hodně nepříjemná a důrazná - když je to potřeba. A ono to občas potřeba je.