Dámy, nenapsala jsem, že nechci domácí úkoly. Napsala jsem, že docházím k poznání, že bez nich to nepůjde a zařídím se podle toho.
Jen bych ocenila, kdyby to byly úkoly, u kterých si můžeme říct větu a ne vybarvit obrázek

Že jsem tomu dala šanci bez domácího procvičování bylo asi dané mou naivní představou, že když se dítě může naučit násobilku nebo vyjmenovaná slova, aniž by mu rodič stál každé odpoledne za zadkem (což v našem případě tak je), že by se analogicky mohlo něco málo naučit z cizího jazyka.

Plynulou konverzaci fakt neočekávám, na to ta hodinová dotace zase tak velká nebyla (1. třída 1x rýdně, 2. a 3. třída 3x týdně) Ale složit jednoduchou větu bych teda očekávala. Když se učí barvy nebo dny v týdnu, proč by se to neměli naučit rovnou ve větách typu "Tohle je červená" a "Dnes je pátek"?
Je to daleko přirozenější, než se šprtat telefonní seznamy slovíček. Vždyť to vidíme na malých dětech, když se učí mluvit. Rovnou celé fráze, napřed kratičké, pak delší, a slovíčka postupně podle toho, jak častou jsou používaná.
Umělé rozšiřování slovní zásoby šprtáním a dril gramatiky patří až tak do kategorie 12+.