Odvahu mít musel, dobře znal předchozí pokusy, měl představu o možný závadě při startu (už k nim došlo) i o návratovým programu, kterej byl dost závislej na štěstí. Američani nebyli technicky pozadu, ale usilovali o bezpečnost letu i návratu víc - inu, měl svobodný média. Gagarin, podle toho, co je od něj samotnýho známo, byl připravenej to Američanům natřít právě s vědomím, že risk je zisk.


Pár zajímavostí:

- obě strany vydatně těžily z německýho raketovýho programu, v okupovaným Berlíně i jinde po Německu se od konce války rozpoutal hon na raketový odborníky. Svým způsobem by se dalo říct, že ať byl letěl první Rus, nebo Američan, Němci by vyhráli v každým případě (nebo se zúčastnili - ale není ve sportu hlavní nikoli vyhrát, nýbrž zúčastnit se?).

- takřka do posledního dne nebylo jisté, kdo z obou na zcela stejné úrovni připravených kosmonautů poletí - jestli Gagarin, nebo German Titov. Na kosmodromu byli na start připraveni oba, ještě nedlouho před startem měl letět Titov, ale poslední chvíli se dala přednost Gagarinovi. Spekuluje se, že rozhodlo příjmení Titov (což by se dalo vyložit jako "Titův", a s Titem už sice SSSR nebyl ve vyloženě nepřátelském vztahu, ale vztahy byly pořád chladné).

- v naší obci zvíci nějakejch sto duší (tehdy možná dvě stě?) Gagarin svýho času přespal.