Za jedno-pokud někoho zvu s tím,že kvůli němu budu připravovat nějaké jídlo,tak ze všeho nejdřív si zjistím,jaká jídla nejí a nebudu vařit něco,o čem já si myslím....Za druhé-nikoho se neptám na názor,jestli se mu líbí můj účes nebo oblečení,jelikož je mi upřímně šumák,co se komu na mě líbí či nelíbí.A za třetí-něco upřímně sdělit lze i taktně,slušně a ohleduplně,není třeba stylem "Týýý volééé,kdes vyhrábla ten kus hadru,to je sukně,nebo co?"Jinak mít partnera,který nemá vlastní názor a všechno odkýve,abych měla pocit,že je se mnou v souladu,dlouho by mým partnerem nebyl.I partner může mít na věc jiný názor než já a nemusí se mu líbit to samé co mě,jen aby se mi zavděčil.S takovým bych rychle vyběhla.