Upřímnost je fajn, ale neberu, když někdo nazývá neslušnost upřímností.

"To je hnusnej klobouk", "doktory a policajty nesnáším", "učitelka, hehe, to je diagnóza", "nechápu, že si někdo může kupovat tyhle blbý telefony" - to je hulvátství. Nebo jak zní slušný odsudek k profesi? "Odpusťte, ale s policajty se nebavím?"

Měla jsem takovou "upřímnou" známou. Ta hned hlásila ode dveří - "kocoura si taky koupíme, ale bude po rodičích šampiónech, teď děláme kuchyň, ale jinak, protože takhle, jako vy, to teda nechceme, ten obraz je ošklivej, to my si koupíme hezčí...", když jsem řekla, že chci bílej gauč, za týden už ho měla a prý "tak ho máme dřív, než ty, takže jestli si ho koupíš, tak se opičíš". Pak jsem zjistila, že "upřímná" měla jakousi psychiatrickou diagnózu (a na to konto jí dokonce sebrali řidičák, bo prý vyhledávala konfliktní situace - asi jí lidi běžně dávali za upřímnost přes hubu).