Za ideální považuju vyváženou míru upřímnosti, respektu a taktu. Za upřímnost se někdy schovává obyčejné hulvátství (a někdy i škodolibost).
U hodnocení toho oběda... tam je víc rozměrů. Jsou lidi, co jsou zmlsaní a vybíraví a ještě hulváti a neberou si servítky v kritizování dobrého jídla. Tam "upřímnost" je jen zástěrka. Na druhou stranu od normálního člověka nějaké upřímné vyjádření může být obohacující. Když jde o návštěvu, co přijede jednou za herskej rok, je to fuk. Když jde třeba o manžela, tak tam je upřímnost v jeho vlastním zájmu. Protože když mi na jídlo, co mu nechutnalo, bude tvrdit, že bylo výborné, je sám proti sobě, protože já pod dojmem, že ho má rád, mu jej budu častěji vařit Takže strávníci, kterým vařím častěji, musí být schopni své preference jasně vyjádřit
Velmi podobná diskuse tu byla nedávno.