Ano, chci od lidí upřímnost, u blízkých lidí je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. U pouhých známých a kolemjdoucích je mi to celkem jedno, ani se jich neptám na jejich názor, a pokud mi řeknou svůj názor, aniž bych se ptala, snadno si to v sobě (pokud je negativní) zpracuju - buď na tom něco je a vezmu si ponaučení, nebo není a pustím to z hlavy.

Důležité podle mě je to, jestli je názor vyžádaný nebo ne, a další věc, aby si každý uvědomoval, že jeho názor je čistě subjektivní, takže říct někomu, že mu to vůbec nesluší, není upřímnost, ale ten člověk si neuvědomuje, že jde jen o jeho pohled a podle někoho jiného to tomu druhému slušet může. Když si někdo koupí bundu a řekne, že si koupil bundu, tak by mě vůbec nenapadlo mu ji hodnotit (leda by se mi moc líbila, tak bych to řekla) - je to jeho bunda, jeho vkus. Když se mě zeptá, jestli se mi ta bunda líbí, tak pokud ne, řeknu, že mám jiný vkus.