Ty, hele, ale ono to možná takhle hanlivě zní pro nás, ale pro ty děti to může být, myslím, úplně nevinné..

Já totiž zažila se synkem něco podobného - má kamaráda Čecho-Japonce, stejně starého jako je on. Je to moc prima chytrý kluk a kluci si dost rozumí, přesto jednou (už je to asi 2 roky) došlo k tomu, kdy na něj náš junior na hřišti zakřičel, že je "japonská opice". Ve mě to vyvolalo naprosto stejnou reakci, jako u tebe, takže jsem se přihnala, odvlíkla jsem ho domů a tam mu vyčinila s tím, co si jako o sobě myslí. Koukal na mě úplně vyjeveně a když jsem skončila, tak jsem ho vyzvala, ať mi tedy vysvětlí, proč to řekl - no a mi řekl, že kamarád zrovna předváděl opici a protože je přece ten Japonec, tak na něj zavolal japonská opice ... A taky mi řekl, že Japoncům závidí, že jsou Japonci, protože tam mají ninji a ty strašně rychlý vlaky a samý elektronický novinky a že by se tam chtěl přestěhovat....

no, takže tak... docela jsem se po jeho vysvětlení zastyděla a pak se mu i omluvila.... Mamince toho chlapečka - mé kamarádce, jsem to vysvětlila - ona je naštěstí úplně bezvadná, takže ani před tou mou reakcí neviděla situaci nijak rudě, narozdíl ode mne...

Na tvém místě bych možná hlavně řešila tu "mrchu", než tu příslušnost k určitému národu.... Holt je prostě někdo Čech, někdo Němec, někdo Vietnamec nebo Japonec a není na tom nic ke studu...