Ještě k tý upřímnosti - přemýšlela jsem o tom, a uvažovala jsem, proč se tak často "upřímnost" spojuje s tím, že to bude něco NEPŘÍJEMNÝHO.

Znám lidi, který považuju za upřímný a mám to na nich ráda, ale ti - nevím jak to dokážou - jednají na rovinu, ale NENÍ TO NEPŘÍJEMNÝ.

Třeba opravdu hodně dobří kamarádi, když je zveme na návštěvu a nechce se jim, tak si nevymýšlej žádný zdvořilostní výmluvy a klidně řeknou, že je jim doma líno, jsou zalezlí u knížky a čaje a nikam se jim nechce. Ale řeknou to tak, že vás ani nenapadne se naštvat nebo urazit, protože je pod tím pořád to, že si toho pozvání jako takovýho vážej, a že jsme tak zadobře, že si můžou dovolit to říct na rovinu.

Případně když jim něco nechutná, tak se netvářej, kdovíjak to bylo dobrý, klidně řeknou, že tohle není úplně jejich šálek čaje, ale zase - nijak neshazujou práci, kterou si s tím člověk dal, takovej postoj "chyba není na tvým vysílači, že bys to blbě uvařil, ale na mým přijímači, protože zrovna tohle nemusím".