Velmi souhlasím s tím co píše Nindula. Děti prostě v rodinném soužití s takovým člověkem nemohou vyrůst spokojeně, ty problémy co to způsobí je časem doženou.

Ovšem zakladatelka by se měla rozhodnout za je to "dobrý a normální otec" jak někde píše anebo není. Protože když v jiné části píše že matka se bojí děti s ním nechat na víkend o samotě protože vnímá nutnost je před jeho chování chránit, tak to se prostě vylučuje.
Nelze být "dobrým otcem" jen čas od času, kvartálně. Buď jo nebo ne.

A jinak myslím že problém s odpíráním spánku je asi spíš jen "vedlejším projevem" celkové situace (ač to tímto nijak nezlehčuji), ale těch problémů je tam spíš víc a nejspíš se týkají i chování k dětem, jak tak nějak začalo vyplývat na povrch.

Pokud jednou prostě děti mají za otce magora, tak holt se tomu už nedá vzít zpátky. Ale myslím že žití v takové rodinné situaci, v takové atmosféře, to je prostě poznamená mnohem hůř než kdyby musely "snést" víkendy o samotě s otcem.
Měly by pořád tu "záchrannou" kotvu u mámy, domov a bezpečí a bezpodmínečné přijetí. A začaly by vnímat rozdíl mezi tím co je "dobré "chování a co není, jaký rodinný model je v pořádku a jaký ne.
koneckonců těch příběhu i tady na rodinně proběhlo dost jak děti poznamenal život s otcem manipulátorem, kdy to matka v dobré víře mírnila a tajila a děti chránila. Akorát se to nakonec obrátilo nejen proti ní ale také proti těm dětem.