Je mi těch dětí líto. Hraji tu veselou, vytvářím humor, snažím se aby na to nemuseli myslet... Kdybych měla velký dům, tak řeknu, ať zůstanou... Otec je má moc rád a i naše děti je mají moc rádi.
Mě jen mrzí jak vyrůstají a sama se mám co ohánět, abych vše s mužem utáhla a rodina byla spokojená.
A pět dětí naráz je už pěkný "záhul" Ráda se totiž dětem věnuji a vnímám je... u pěti dětí je už těžké rozdělit čas tak, aby se jakékoliv necítilo šizené.
Můj manžel mi dnes děkoval, jak jsem to přijala a ustála, že kdybych i já řekla, že končím, tak ho to položí. Na to jsem mu řekla, že o tom je přeci vztah...nejen v dobrém, ale i ve zlém si jsou dva oporou.
A já vím jak děti miluje, rozkrájel by se. Jen je těžké najít řešení...ponechat jim mámu, ale bát se co se tam děje...nebo si je vzít do péče a tím zasadit dětem velkou ránu do duše...ale přitom by u nás měli klid a nemuseli bychom se o ně bát.
Je to těžké, mám aktuálně migrénu, nedaří se mi usnout, přišlo to velmi nečekaně. Děkuji vám za povzbuzující slova...