A proč důchodce s Nobelovkou, který je sám se sebou vlastně celkem spokojený a na rodiče už je tak alergický, že je o té Nobelovce nechá raději dozvědět z novin, než by snášel zavolat jim... je schopný ve společnosti namíchané z přátel i skoro neznámých lidí mezi řečí běžně prohodit sám o sobě věty typu:"Lidi jako já, co neumí plavat, by do bazénu vůbec neměli pouštět, takový střeva tam vůbec nepatří." nebo " pozvali mě na hon, no ale co na honu dělají myslivci s takovejma jelitama jako jsem já, která neumí vzít pušku do ruky?" (A není v těch větách ani špetka lehkosti, vtipně jízlivé sebeironie.)