Kamisi - myslím si to samé. A taky jsem došla k závěru, že i oni mají takové děti, které potřebují pro to, aby se mohli změnit. Mým rodičům jsem nemohla roky odpustit, vlastně jsem ani nevěděla, co. A když jsem na tom začala pracovat, najednou jsem měla jasno a pochopila a najednou to jde - i oni změnili přístup. Nemohla jsem pochopit, proč ke mně se chovali nějak a k mým sourozencům úplně jinak - tedy lépe. Určitým způsobem mi otevřel oči můj bratr - řekl - já bych to na tvém místě nezvládl, ty jo, mne by to zničilo, ve svý podstatě je mi líto, jak se k tobě chovali a bylo mi to líto, ale byl jsem rád, že k nám /ostatním/ se chovají jinak. A jsem přesvědčen, že k nám se chovali líp, protože na tobě si vyzkoušeli, že takhle to fakt nepůjde.
Když se sejdem, pořád mám pocit, že každý z nás žil v jiné rodině, protože já mám vzpomínky úplně jiné než oni, ale vím, že oni dělali, co znali a uměli a taky chtěli pro mne jen to nejlepší a vlastně i díky tomu všem jsem tam, kde jsem a mám se tak, jak se mám. Takhle to mělo být-i pro mne i pro ně.