Vycházím z toho, že Viola psala, že rodiče projevovali zájem a lásku, i když v něčem chybovali, a z toho soudím, že to nebyl patalogický vztah. Ale psala jsem opravda spíše všeobecně k tématu rodiče a sebedůvěra, ten konkrétní případ více neznám. A že má dítě odpustit rodičům jejich chyby, to mi přijde jako nejlepší řešení, tím spíše, když ví, že byly z dobré vůle, jaký by mělo smysl se tím užírat do stáří? Zajímalo by mě, jestli všichni, kdo rodiče odsuzují, si jsou pevně jisti tím, že jejich děti nebudou mít nic, co by jim měly odpouštět