Znala jsem ve svém okolí pár dětí hodně vybíravých v jídle. Podle mé zkušenosti jejich rodiče obvykle vášnivě jídlo řešili - většinou hlásili sami předem, že jejich děcko tohle a tohle nejí, určitě jíst nebude apod. - dřív, než se stačilo dítě (tehdy ještě malé) vyjádřit samo. Působilo to na mne tak, že to rodiče nějakým zvráceným způsobem baví a uspokojuje, že jsou na to tak trochu pyšní, vždyť to vlastně znamená, že jejich vybíravé dítě je osobnost. A dítě ten postoj tak nějak převezme, vždyť se to vlastně od něj očekává... A prakticky vždycky u stolu nastala situace, kdy se o dítěti v souvislosti mluvilo - a bylo jedno, jestli ho někdo hájí, že jíst nemusí, nebo se ho někdo snaží po dobrém či po zlém přesvědčit, aby jedlo. Proto jsem měla dojem, že si tímto způsobem říká dítě o pozornost - ať už negativní, nebo pozitivní. Mělo vyzkoušeno, že to spolehlivě funguje.