Dobrý den,
Váš příběh- případ je jak přes kopírák s mojí fobií. Přesně- úzkostná od malička, po smrti tatínka na ca se rozjela totální úzkost, panika, pro mě už nezvladatelná, psychicky mě to vyčerpávalo, mluvit o tom není s kým, každý si zaklepe na čelo. Proto jsem začla chodit k psychologovi na terapie, ten ale od začátku doporučoval léčbu psychofarmaky, což jsem odmítla, chtěla jsem to zvládnout bez toho...Když mi nic není, je to ok...ale jakmile mě někde píchne nebo bolí, tak se to rozjede. A od porodu druhého syna je to mnohem horší- ta představa, jak by to manžel zvládl...No a teď mě pořád bolí břicho, s vypětím všech sil jsem se vydala k dr. teprv čekám na výsledky krve- no umíte si to asi představit- klepu se, střeva mi vaří, v hlavě šrotuje....proto jsem se po další konzultaci s mou psycholožkou dohodly, že se objednám k psychiatrovi a začne se s nějakou farmakoterapií.jdu ale až za tři týdny, mám pocit, že to neydržím už ani chvíli :o(...chci se zeptat, berete něco a cítíte úlevu?Děkuji