Můj nejstarší syn byl stejný do cca patnácti let. Do čtrnácti jsem s ním denně absolvovala tuhle čínskou mučírnu. Pak jsem mu řekla, že už musí sám. Chvíli se v tom plácal a pak naskočil, ale jsem přesvědčená, že pokud by těch osm let netrénoval, nenaskočil by. On v těch čtrnácti už věděl, co má dělat, jen byl zpohodlnělý a začal místo na sebe spoléhat na mě. Do té doby byl ale bezmocný a sám by to nedal. Dohodla jsem se s učiteli, kteří ho učili, na níže popsané systému (pak jsem ho sama zavedla v práci a pomohlo to i dalším dětem), neměli problém vyhovět i na gymplu.
Dneska mu táhne na dvacet a je pečlivý a spolehlivý. Jediné, co mu z toho zbylo je, že je trochu hadrník. Ale to ho taky může ještě přejít.