Za zmínku stojí připomenout i osobu Valerie Legasova, jednoho z otců jaderného průmyslu v Sovětském Svazu, který byl do Černobylu povolán řídit záchranné práce. Ve vypjaté situaci řešil hrozbu termonukleární reakce radioaktivního paliva s vodou. Odmítal kontroly dozimetru a v Černobylu strávil více než tři měsíce. Trpěl nemocí z ozáření a pocitem viny, že řada životů byla obětována zbytečně. Valerij Legasov v den druhého výročí havárie spáchal sebevraždu. Po svém prvním návratu ze zamořené oblasti řekl:
„Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli. Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ jaderného reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem.“