To je věc úplně jiná, jak je to mezi M. a jeho ex. O to se nestarám.
Taky mám chuť vzít někdy nohy na ramena. A můj muž je zn. ideál, hodný, pracovitý, skvělý táta. Jen já nemám sílu na všechny ty role, které bych měla plnit. Syn potřebuje k sobě jednoho člověka nonstop, jenže jsou další věci a další role - další děti, partner, příbuzní. Někdy si říkám, že se se synem přestěhuju do garsonky a budu se starat jen o něj, protože další věci nezvládám. A když se snažím zvládat, je z toho průser - že něco neudělám, nestihnu....
A můj manžel si problémy nepřipouští, řeší je, až přijdou. Nikdy neztratil víru, že kluk bude jednou v cajku. A očekává, že život půjde dál, jako dřív...
Koho Michal volil, mě nezajímá. Xenofobní mírně je, několikrát jsme se spolu chytli - na to téma. Ale to neznamená, že se nemůžu zeptat, jak se má.