Jo, taky nám mamka nadávala, když jsme byly nemocné. Nejdřív nás furt sekýrovala, že jsme málo oblečené, že fučí, vem si tu čepicu, musíš mět košilku... no věděla líp než my, jestli nám je nebo není zima. Nebo že nemáme pít studené pití nebo jíst zmrzlinu, pokud není jo horko (jako au-pair v GB jsem pobaveně sledovala, jak dvouletému klukovi shánějí rodiče nanuk na škrábání v krku ). No a potom, když jsme onemocněly, dostaly jsme vynadáno, že jsme se nechovaly dostatečně podle toho sekýrování, a že ona teď bude muset s námi běhat po doktorech, utrácet za léky, starat se o nás...

Je fakt, že já třeba taky občas dětem řeknu, jaké to může mít důsledky, když nachladnou, protože si myslím, že jsou opravdu málo oblečené. Že nepojedeme na hory, když budou nemocné. Nedávno jsem řekla dceři, že nevím, kdo s ní bude v nemocnici, když nesmrká a poptahuje, že by z toho zase mohla být laryngitida, a já kojím a tatínek je nemocný... S tou nemocnicí to bylo přes čáru, samozřejmě bychom ji tam samotnou nenechali, asi bychom povolali babičku. Ale člověkovi to ujede