Tohle řeším zhruba každé tři měsíce . Je to prostě bída. Oni ví, že ženská bude doma, postará se o děti, o jídlo, o všechno ostatní, všechno bude tolerovat ... Prostě jistota a oni mají čas na práci. Prostě paráda. Vždycky, když udělám dusno, tak je chvíli pokoj a pomalu začne zase zkoušet co vydržím. Už toho mám taky plné zuby. A neustále osciluju mezi tím, jestli to zabalit a žít si po svém nebo pečovat o vztah. Mám chlapa, který čeká na všechno, já mám být iniciátorem všeho.
Ono to není o tom, že by si člověk nevystačil sám, jak tady někdo píše, ale že když má partnera, má taky určitá očekávání. Já naprosto přesně vím, že bych si vystačila.
Doufám, že už máš vypité víno, snězené chlebíčky a je Ti líp. A ráno bych ho bez pardonu vzbudila. Nepotřebuje vyspávat do poledne. Možná by mohl i něco uvařit (jestli teda něco umí).