V první větě píšeš, že se chceš poradit sobě...
Jediná rada jen přijmout dítě takové, jaké je,nepromitat do něj to,jaká jsem,popř. bych chtěla být, přinejhorším jak by “se to normálně“ mělo dělat.
Nechce do divadla? Nejde. Divadlo není povinná školní docházka, ne?
Můj první syn si nikdy na sebe nevzal kostým, nikdy nešel sám do obchodu, nikdy neměl nic se zipem nebo knoflíky, nikdy nebyl na táboře, neměl kamarády.
Teď je v kvartě, má 2 kamarády, už chodí do obchodu,protože potřebuje chemikálie na pokusy, nadále nenosí zipy a knoflíky (pouze při nutných školních akcích),nadále nikam nejezdí (pouze na školní výlet se třídou, žádné pobyty v zahraničí, které škola nabízí)... a je náš Občas mi dost leze na nervy svou umanutostí.
Druhorozený je klasický veselý třídní oblíbenec, chodí nakupovat,nosí na sobě cokoliv,jezdí kamkoliv,dere se do popředí... taky je náš