Nějaké příměry, že jiní něco zvládají, tak já to dám taky, musí vycházet zvnitřku člověka a z jeho přesvědčení, že to dokáže, já jsem k tomu dospěla až někdy po pubertě a musela jsem si k tomu dospět sama. Pokusy sama sebe přesvědčit, že se musím překonat a nebudu se bát, protože ostatní se taky nebojí, skončily vždy fiaskem. Jsou lidi, co na něco prostě nemají a mít nebudou, nebo se k tomu dostanou, ale klidně o desetiletí později. Takové to přesvědčení okolí, co já bych měla a neměla ve svém věku cítit a dělat a s čím se setkávám dodnes, vede jen k nedorozumění a napětí (mírně řečeno). Třeba to divadlo nemám ráda dodnes.