Děkuji všem za slova povzbuzení, vidím, že v tom nejsem sama.To je strašné, kolik vás už přišlo o maminku - mrzí mě to a přeji vám taky hodně sil.
Taky věřím, že život smrtí nekončí. Už se nebojím smrti, vím, že se s mamkou setkám a docela se na to i těším.Taky když mi děti poví mami, uvědomuji si, že já už nemám komu tyhle slova říct, bojím se dne maminek, nejde to vrátit je to už napořád. Někdy mám pocit, že je jen v nemocnici a že přijde,ale pak si uvědomím, že nikdy nepřijde, neobejme mě, neřekne,že mě má ráda, nepohladí,.........už zase ryčím a jsem na dně.