Jak říkám, vím, že bych to neudělala, nejen proto, že jsem věřící, ale už kvůli tomu zážitku s mým mladším. Naštěstí v tomhle ohledu žiju ve státě, kde je dobrá psychosociální péče o matky, které si dítě nechají, kde je nikdo nenutí k potratu (spíš to platí naopak, že nátlak vyvíjen na ženy, které si postižené dítě nechat nechtějí, ve většině nemocnic je odmítnou), kde se běžně dělají pohřby potracených plodů, natož mrtvorozených a já jsem osobně tak založená, že s láskou donosit - pokřtít - pomazlit - pohřbít je pro mě mnohem přirozenější a moje svědomí by asi nic jiného nesneslo. Na druhou stranu chápu ty lékaře, že to prostě nedávají. Já bych to taky nedala, zvlášť, když bych nebyla do té situace uvrhnuta, ale měla na tom jen participovat, aniž by se mě to týkalo.