Můj muž mi dveře od auta neotvírá, ať řídím nebo spolujedu.

Krom toho, nemám to moc ráda, přijde mi nepříjemné čekat. Ale dělá to můj otec. Zastaví auto, já začnu vystupovat, on na mě zasyčí SSSSSSSSSSSSSeď na prdeli!!!, oběhne auto a s mírnou úklonou mi otevře dveře. Vót eťiketa.

Odevírání dveří od auta, přidržování kabátu nebo židle, to jsou podle mne takové starosvětské rituály. Nijak mě neuráží, ale ani neoslní. Od mého muže se mi dostává jiných pozorností, kterých si cením mnohem více.

Od jiných chlapů to přijmu jako projev galantnosti, určitě jim za to nevynadám. Vyhrazuju si ale právo galantní pomoc odmítnout (třeba nechci pomoct s báglem, když v něm dohromady nic nemám). Pokud se dotyčný urazí, není to gentleman Aneb není-li dovoleno odmítnout nabídku pomoci, tak už to není pomoc, ale buzerace. Stejně neslušná jako vnucování vlastních představ o chodu světa a používání slova "dáma" jako klacku k mlácení po hlavě.