Mně puberťák nemá na háku. Vyslechne mě, když mu něco říkám. Stejně jako já nemám na háku jeho a naslouchám mu a neodsuzuju ho. To ale neznamená, že mě poslechne a já mu i říkám a připomínám mu, že od něho nevyžaduju, aby mě poslechl a udělal, co mu říkám. Přeju si, aby mě vyslechl a utvořil si svůj názor, přemýšlel, jestli je to pro něj správně a podle toho jednal.

Ono záleží jak s dítětem mluvíme. Já jsem dřív kázala, radila, posuzovala, odsuzovala, používala různé nátlakové způsoby, abych ho přesvědčila, že já mám pravdu. (A občas to stále podvědomě udělám a vrátí se mi to jako bumerang.)
Že je to správná cesta mě přesvědčuje to, že se mi kluci čím dál víc otevírají, svěřují se mi s věcmi, které neříkají nikomu, úžasně se s nimi povídá.