Můj dětský pokoj měl těch 8m2 a dokud jsem do něj poprvé nepřivedla budoucího manžela, který měl z jeho "rozlohy" šok, tak mě nikdy nenapadlo, že je nějak extrémně malý. Nebyla to teda nudle, ale skoro čtverec, ale měla jsem ho sama pro sebe, vešla se tam postel, psací stůl a kus nábytku s prádelníkem a knihovnou a byla jsem v něm spokojená. Kamarádka měla ještě menší, byl to bývalý pokojík pro služku s malým okénkem, té se tam nevešel jiný nábytek než postel a menší psací stůl. Nevím, jak je to teď, ale za mého dětství běžně žily rodiny ve 2+1 nebo 3+1, kde jeden pokoj byl dětský a v něm žilo 1-3 sourozenců, takže jsem se svým malým sama pro sebe byla moc spokojená.