V souvislosti s nedávným úmrtím mého tatínka (dnes je to 5 týdnů - ten čas TAK letí...) jsem se u rodičů probírala různými rodinnými dokumenty. Musím říct, že pro mne ty staré (a to myslím přelom 19. a 20. století - babička byla narozena 1903) mají velké kouzlo. Jsou psané ručně, krásným ozdobným krasopisem a uvádějí pro mne plno zajímavých údajů.
Třeba jsem objevila, že můj tatínek byl nejen křtěn (což se u člověka, narozeného 1925 dalo předpokládat), ale i to, že po příjezdu do ČSR v roce 1947 to bylo tak důležité (nevím, zda pro něho, nebo pro úřady), že jako první dokument u nás má český (vlastně slovenský ) přepis křestního listu. Chudák ten, co se s tím v Bratislavě přepisoval, dost bojoval s azbukou a táta v té době asi neuměl ještě dost česky, aby to opravil. Vyšly z toho (zejména ve jménech) kouzelné "přebrepty".