Asi jsem nejspíš staromódní, ale podle je jedním ze základních věcí partnerství/manželství věrnost. Nemyslím že jde o narušení vlastnictví, ale narušení vzájemné důvěry, partnerství, intimity, pocitu jedinečnosti a důležitosti pro toho druhého, prostě toho co činí dvojici životními partnery.

A je to i obecně pojímaným principem v našich zeměpisných šířkách, bigamie se u nás obvykle nepovažuje za "čestnou" a "normální".
A mmj. myslím že takto hovoří o manželství i zákon. Věrnost je součástí "paragrafů".

chápu že mohou být lidé, kterým takové uspořádaní z nějakého důvodu vyhovuje, ale musí se na tom shodnou oba, příp. tři.

V principu si myslím že lhát a podvádět se nemá, a i když tady manžel vlastně nelže, je to takové alibistické a poměrně hnusné. Vlastně tím přehodil pomyslného "Černého Petra" na manželku. On přece nelže, on je tááák upřímný, takže je vlastně vše v pořádku (pro něj). Takže pokud se manželce nelíbí, tak bude ona ta, kdo rozbíjí tuto tak šťastnou velkou rodinu. Hnus velebnosti

Už jen to že je mu evidentně jedno že manželku to trápí a vadí jí to, je znakem sobectví. A toho že není dobrým partnerem. Vlastně si myslím že takový člověk nemá skutečně rád ani tu manželku, ani vlastně tu milenku, ale především sebe.

Osobně bych v takovém "svazku" nežila, i když chápu že když jsou v tom děti zvl. malé, je pro ženu nesmírně těžké se odhodlat k radikálnímu řešení. Jenže pokud se v té situaci trápí tak líp asi nebude, a prostě to není dobrý život, a ten máme jen jeden. Také si nemyslím že je to vhodný příklad pro děti, takovýto "rodinný" model.