Nečtu zatím ostatní odpovědi, a pokusím se odpovědět na otázku položenou v závěru příspěvku. "Problém" je v podvědomí, instinktech, v tom, co nám "velí příroda". Pokud otec mých dětí věnuje svoje síly a prostředky (fyzické, časové, citové, finanční,...) i na jiné děti, pak na moje zbývá méně. Tomu se snažím zabránit, protože pro svoje děti chci maximum, protože moje geny chci co nejlépe "vyslat dál" do života. Jakýkoli mimovztah je (pod)vědomě vnímán jako možnost dalšího potomstva a tedy ohrožení (kvalitního) přežití mých vlastních genů. Je to stará písnička, že ženy mohou mít omezené množství potomstva a snaží se jim tedy zajistit nejlepší možné podmínky k životu, kdežto muži mohou vsadit na kvantitu s tím, že něco se uchytí...