Kdysi, kdyz deti byly male, jsem planovala. Kdyby... kdybych zustala sama. V duchodu, to by duchod nabyl na mire vzhledem ke kurzu koruny. Ja bych se mela dobre.

Ted v te situaci jsem, Duchod mizivy, rozvedena, deti dospele.

Vracet se nebudu ani nahodou. Uz tam nepatrim. Nic neznam, nic "cesky" neumim, porad bych musela nekoho zadat o vysvetleni, o pomoc se zarizovanim atd atd. Nevim, kam k doktorovi, jak se co plati, na co se ma narok, co vyridit kde.

Tady po Tech letech vim, jak to chodi, kam se obratit a co smim a co nesmim, na comam narok a jak to zaridit.

Kdyz uz teda nemyslim na to, ze deti odtud nikdy neodejdou a vnoucata bych videla jeste ridceji, nez ted. A az budu nemohouci, nikdo by za mnou do domovu duchodcu neprisel, protoze jsou vsichni daleko.

A jeste jedna vec: uz mi po Tech letech dost vadi, jak se Cesi chovaji. Jak se sousedi "zajimaji", roznaseji, do ceho jim nic neni, pomlouvaji a pod. To taady je uplne jinak.