Jsi silná, už sis dokázala určit, co doopravdy chceš (nechceš s ním žít) takže teď nádech a výdech a do toho.

Jak radí holky, v tichosti si vše připravit, s úsměvem a pochopením ho vypakovat za milou, ale zůstat v bytě - ty chápeš, že on našel tu pravou a nechceš mu bránit, ty ho přece miluješ tak moc, že mu chceš dopřát to štěstí nekonečné...... (V duchu mu můžeš přát pomalou a bolestivou smrt) tak ať jde, ale zase jistě pochopí, že pro děti je rána jíž to, že odejde, tak ať jim nebere jistotu známého domova......... A že bydlí milenka hned vedle? Ale to je přece dokonalé, nebudeš mu bránit ve styku s dětmi, "vezmi si je drahý hned ze školky domů a druhý den je tam zase odveď"

Ano, strašně to bolí, ale nesnižuj se k fackám (ale je pravda, že se po ní tak kráááásně uleví) žádné prosby, scénky, nic, to by ho milenka podpořila, že s takovou hysterkou se nedá žít.