Dášo - Tobě odpovím normálně
Neboj, nic takového jako ruka zaťatá v pěst a plamenná filipika proti všemu, co je vlevo, se u mě v hodinách dějepisu neodehrávalo ani nikdy nebude

Bohužel jsem jedna z mála - Zufi je také jedna z mála - kdo si jede ten děják po svém právě proto, že je třeba strašně moc diskutovat a probírat vše ze všech stran - ať už Husa nebo Hitlera nebo Stalina, nebo odsuny Čechů či Němců...
Důležité je, aby děti a starší děti věděly, co je za prasárnu ubližovat si vzájemně, lhát a chovat se zločinně a manipulativně pro svůj vlastní prospěch nebo chorého ducha.

Stejně s námi zacházeli na teologii, což mě nesmírně bavilo - nikdo neplamenil a nevymýval nám mozky. Neustálé diskuse, teorie, možnosti, jak a co bylo, dávání do dějinných souvislostí - to je také strašně důležité, aby žáci a studenti věděli, že se historie v různých obměnách opakuje a uměli se podívat do minulosti, aby uměli vyhodnotit přítomnost...

Atd. Atd.

Když se bavím o odsunech Sudeťáků, což je téma, které mě zasahuje stejně, jako třeba Zufi holocaust, mám na paměti a vím, co se dělo v Sudetech na začátku války. A vzápětí lze rozvinout diskusi, aby žáci pochopili, že nejde o kolektivní vinu a o to, kdo trpěl víc, a kdo víc ubližoval... třeba.

Velmi pomáhá také přiblížení konkrétních osudů a jednotlivců.
Pod pojmem "Ve druhé světové válce zahynulo XY lidí" si nelze nic představit, ale příběh konkrétní rodiny, která skončila v plynové komoře, děti oddělené od matek a umučené, zaživa zahrabávané ženy z pochodů smrti... (pochopitelně je třeba přizpůsobit konkretizaci věku žáků, aby z toho po nocích nezvraceli, ale i tak to působí...)

Vždycky je to takhle bavilo. A i v rámci starých dějin.
Konkrétní příbehy a drby jako dokreslení nějakého období... To je základ