Připomněli jste mi s Ráchel čerstvý případ ze vzdálenější rodiny - šikana žákyně učitelkou, která má znalosti angličtiny na úrovni peoples (bohužel nejen angličtiny) a je jí kolem 50 let.

Například otázka v testu z vlastivědy zněla: Kolik očí měl Jan Žižka? (kdybych to věděla předem, poradím dítěti, ať se zeptá protiotázkou KDY? ) Správná odpověď je jen jedna, pochopitelně.

Že vystudovala s červeným diplomem, je jasné. Pražskou pajdu.


Budějovickou s červeným diplomem má kolegyně, s níž jsem učila. Nikdy nepochopila, k čemu jsou dobrá vyjmenovaná slova a nutila mě a kolegyni (druhostupňové češtinářky), abychom opravovali diktáty jejích dětí ze třídy, že to prostě nechápe a nečte (tón hlasu - hrdost a pohrdání těmi, kdo to tak nemají).
To je dáma, která se mě ptala na novogotický sloh a dožadovala se dobového zařazení.
S kamennou tváří jsem jí sdělila, že novogotika následuje přece po gotice, stejně jako novorománský sloh po románském a novobarokní po barokním, napsala jsem jí to, jak to "jde po sobě", ona vděčně odskotačila...a ze zkoušky z historie dostala dvojku.
Tak jistě - má červený diplom, ona nemusí mít mozek - alespoň dle zákona.
A o úrovni našich pedagogických fakult to svědčí též - protože takových historek bych dala dohromady na povídkovou knihu o 300 stránkách