za sebe (pracuju na OSPOD) musím říct, že je to taky pro nás opruz, přijde nám od soudu předvolánka a na ní třeba instrukce, že od nás soud žádá zprávu resp. vyjádření dítěte. Rodiče ve valné většině nemáme v evidenci (proč by, do té doby nic nechtěli ani s dítětem nic nebylo), takže se jim nemáme jak dovolat, musíme obesílat obálkou s předvolánkou k nám, pak čekám jak trumpeta jestli ti rodiče přijdou, ozvou se nebo co jako. Když už teda dorazí, tak se jen zeptám na to, zda dítě o penězích ví plus na to, co je v tom návrhu (obvykle - dle instrukcí stavebních spořitelen - píšou rodiče že na dětský pokoj, nebo na vzdělání). Někteří rodiče mi dají sežrat to, jak je to nařízení štve, vysvětlej mi jak jsem blbá, že to jsou jejich peníze a tak dále a tak dále - prostě jsem další v řadě která to od nich slízne. Já to nijak přehnaně dál nezkoumám, fakt mi do toho nic není na co si svoje peníze utratí, když to je alespoň přibližně pro "blaho" dítěte, napíšu soudu zprávu, že jsem s dítětem XY mluvila, přeje si to, zlepší se tím jeho bytová situace blablabla. A obvykle zašlu i omluvenku k takovému jednání, protože pro nás to představuje cestu do dalšího města (k tomu soudu), a já potřebuju vyřizovat lidi místní (máme úřední všechny dny), nebo se dostavovat k soudům kde se dojednává výchova, výživa a jiné podstatné věci. Jo a mimochodem kvůli tomu musím založit spis, sepsat třístránkové úvodní vyhodnocení na každé dítě, založit kartu do kartotéky, vyhotovit zprávu, omluvenku nebo teda tam dojet, pak čekám na rozsudek - ten chodí datovkou takže vytisknu, založím, čekám 6 měsíců a vyřadím. Super džob. Pak teda jednou za čas chuťovka u rozvedených rozhádaných rodičů, tam se handrkují o kdeco, takže stavebko dítěte je taky žůžo rozluštit "cui bono".