Jedno dítě tohoto ražení jsem zažila jako vedoucí na táboře. Hoch je z rodiny, co má pohřební ústav. S nadšením nám vykládal, že má v pokojíku svůj malý hřbitůvek. Na výletě sehnal plastovou kostru, stálo to majlant, byla velikosti 8letého dítěte. Odmontoval jí lebku, tu všude nosil a mazlil se s ní. A nebylo to pubertální machrování, bály se ho děti a my jsme z něj měly husinu. Je to 8 let zpět, takže ovlivněn současným umrlčím módním trendem být nemohl.