Monty,

ale i učitelování je částečně řemeslo, které se člověk musí naučit. Samozřejmě, že s určitými vlohami to jde snáz, ale jen vlohy a osobní přesvědčení z tebe učitele neudělá.

Na ped. fakultě člověk získává dvě odbornosti. Ty znalosti z oborů, které má budoucí učitel vyučovat, mohou být na nižší úrovni než z fakulty zaměřené jen na ten obor (mohou, ale nemusí, často se na ped. fakultě vyskytne zapálený odborník, který si myslí, že právě jen ten jeho obor je jediný a nejdůležitější a drtí studenty do nejmenších detailů...a bohužel v předmětu, kde by měl předávat zkušenosti z toho, jak co naučit...). Druhou odborností je ale ta pedagogika, psychologie a hlavně didaktika...a já tam vidím dva problémy.

Jeden jsem už naznačila...v didaktice se má člověk naučit, jak daný předmět učit, co a jak dělat...a často tu didaktiku učí lidé, kteří drtí na znalostech, ale metodiku výuky nejen, že neučí, ale často ani neznají, protože jsou jen jednostranní odborníci zapálení pro svůj obor, kteří ale nikdy nestáli za katedrou základní nebo střední školy. Takže pak je jasné, že absolvování ped. fakulty z člověka toho učitele neudělá...a to je špatně.

Druhá věc je, že právě ped. fakulty jsou ty, které jsou v didaktice tím hlavním odborníkem. Někde to v tomto směru stojí za houby, někde je to ale skvělé....jako ve všem...a přesto lidé tuto odbornost ped. fakultám upírají a hlavně ji považují za nejméně důležitou v práci učitele. A já to považuju za velký omyl.
Ze svého studia právě didaktiku, ať už byla učená kýmkoliv a jakkoliv, považuju pro svou práci za nejdůlěžitější.

Tady je každý odborník na metody čtení, psaní, výuky matematiky....protože je umí vyjmenovat...někdo dokonce popsat základní znaky....ti, co učí své děti doma, je dokonce umí použít...na jedno až tři děti naráz. A dost často pak mají pocit, že u dvaceti, třiceti dětí je to vlastně stejné.

A ano, mnoho z toho se člověk naučí praxí, většinou metodou pokus - omyl....ale to je sakra drahá škola a ty děti, které zažívaly ten omyl k tomu přijdou extra draho.

Takže mně požadavek na ped. vzdělání přijde jako oprávněný. A sakra vnímám i rozdíl mezi prvním stupněm a staršími dětmi a jsem ráda, že jsem byla nucena si to vzdělání pro první stupeň extra k tomu dalšímu doplnit. Je to tam prostě jiné a opravdu být učitelem z přesvědčení v současné době nestačí.

Na druhou stranu....mám kolegyni speciální pedagožku...bohužel pro ni, absolvovala neučitelskou speciální pedagogiku, takže podle zákona je kvalifikovaná pro PPP a SPC, ale učit prý nesmí, i když má asi 20 let praxe. A nechápu, že jí nestačí doplnit si ped. minimum, ale musí dodělat komplet magisterský stupeň. To mi přijde jako buzerace největší a naprosto zbytečná. Já jsem proti ní totální diletant...jenže podle zákona na rozdíl od ní tu kvalifikaci mám...
A že by studium přispívalo ke kvalitě její práce? Omyl...má mnohem méně času na to, co umí a dělá skvěle, protože hodně energie musí věnovat studiu takových hodnotných vědomostí pro její práci, jako jsou množiny, relace, a další "základy matematiky". No a až studium dokončí, bude těsně před důchodem .