Dcera byla v Osvětimi na školou organizované exkurzi v 16 letech ( gymnázium). Přímo na místě nikdo nijak city neprojevoval, nechtěli dát jeden před druhým nic najevo,ale doma to dcera obrečela a vím to i od jiných matek jejich spolužaček, že to holky docela dost prožívaly. Nechci tvrdit, že to tak mají všichni, ale v tomhle kontextu bych dokázala pochopit ten smích u Pianisty,ten film - to je tak něco šíleného, že kdyby se člověk měl do děje ponořit, tak slzy neudrží a ve třídě plné puberťáků to není nic příjemného..Ale jistě se najdou lidé, kteří to neprožívají ani v soukromí...