Martino, nepsala jsem ale nic o tajení dětem, jak naše poslední válka probíhala, to je určitě potřeba prezentovat, jen bych se prostě vyhnula těm vysoce emotivním věcem, které mohou podle mého být kontraproduktivní.

Někteří teenageři se ještě stále setkávají s příbuznými, kteří tu válku prožili.
Ale je pravda, že někoho se dotkla opravdu až na kost a někoho skoro vůbec, my to máme v rodině taky různé.
Naše děti třeba překvapilo zjištění, že během války se běžně vyšetřovala trestná činnost - krádeže, loupeže, vraždy, mysleli si, že se mohlo normálně beztrestně zabíjet a loupit, že to nikdo neřešil, když už na bojištích padalo tolik lidí .
Já, původně Jihočeška, když jsem přišla jako druhačka do Liberce, jsem se setkala poprvé s Němcem, jsem se nahlas divila, že vypadá jako běžní lidi - myslela jsem, že jsou Němci zrůdy, na kterých je to už od pohledu vidět . Strašně jsem se styděla, když se mi naši smáli.

Co je potřeba si taky uvědomit, že se ve válce dostávají k funkci a moci určití psychicky nemocní lidi, tyrani, agresoři, lidi bez soucitu a klidně i sadisti (to si myslím o Mengelem) - a takoví lidi žijí mezi námi a ještě nějakou dobu budou žít...to nebezpečí prostě číhá. A že se ten dav často nechá strhnout...když k tomu jsou ty správné podmínky.