Čtu tu diskuzi už několikátý den a přilepím to sem, ke Kamisi. Tady nejde o studijní preference nebo o typ školy, ale o použití mozku.
Na gymplu jsem na Havranovi vykládala charakteristické znaky romantismu, studenti to znali a dokázali aplikovat i na jiné texty.
Teď jsem na ZŠ, jasně že jsem se musela přizpůsobit: Velikonoce byly báječná příležitost k převyprávění jednoho úžasného a napínavého příběhu o velké lásce a zradě a smrti. Seděli, ani nedutali, když došlo na Jidáše, byl hromadně odsouzen ("...bych mu zmaloval držku, ko....vi zasr....u ) A pak jsme hledali zrádce v jiných textech - jako bezedný zdroj používám Harryho Pottera (namátkou Peter Pettigrew). No, a o tom to je: Použít mozek, uvědomit si, že "tohle už tady bylo", aplikovat poznané, ještě lépe prožité. Ale musí se u toho použít mozek, a to bolí, že? O Bibli učím normáleně na začátku literatury (2. pololetí 6. roč. ZŠ) a vlastně se k ní neustále vracím. Ne jako k náboženskému textu, ale jako k základnímu literárnímu zdroji, spolu s antickou mytologií. Je to dlouhé, ale muselo to ven.