Hlášku, že internetem se seznamují jen zoufalci a tragédi (ostatní asi loví manžely v nočních podnicích, což určitě není jev zoufalosti, nebo v práci, kde ovšem jsou skoro všichni zadaní) šíří hlavně lidi, kteří neví, o co jde, nebo se internetově seznamovali neúspěšně.
Pravda je taková, že internetem se seznamuje kde kdo VČETNĚ zoufalců a tragédů.
Štěstí to chce, jako každé jiné lidské snažení, ale ještě víc je potřeba trpělivost a osvojit si schopnost rychle a pouze po netu umět rozpoznat, s kým má cenu se sejít.
Chyba je "dávat šanci" něčemu, co vypadá od začátku blbě. Cokoliv byť i lehce nepřesvědčivého nerozvíjet.
Lidí, co našli dobrého partnera na internetu, je celkem dost. Ne každý se s tím netají, protože mu není příjemné být označován za tragéda, ale děje se to běžně a je to dobře, protože jinak třeba právě samoživitelka s dětmi možností moc nemá, pokud se nespolehne na čekání na zázrak a ukájení se tím, že ale NENÍ zoufalá. Většina osamělých lidí je po delší době osamělosti zoufalá. Což je od přírody.