Monty,

netřeba hned sahat k nadanému dítěti...stačí dítě mentálně zralejší a věř tomu nebo ne, ten rok mezi srpnovým čerstvě šestiletým klukem a zářijovou skoro sedmiletou holkou je znát fest.

A pokud nechceš znechutit šestileťáka přehnanými nároky a sedmiletku "zábavou pro mimina", tak je to docela šichta. Už jen proto, že kromě těchto dvou máš dalších 20, u nichž se to, jestli jsou ještě spíš dětičky nebo naopak velkáči teprve ukazuje...

V dalších ročnících je s tím naopak práce méně, protože často skutečně stačí tomu šikovnějšímu zadat náročnější práci (ne víc práce, ale dát mu práci na jeho úrovni) a naopak slabšímu ulevit v náročnosti nebo množství, podle toho, v čem konrétně má problém...ty děti už vědí, jak pracovat a co dělat.
Prvňáky ale učíš úplně všechno, jak otevřít sešit, kde začít psát....dítě třeba schopné zvládat počítání pro druháky, ale není schopné přečíst si zadání, takže mu bez vysvětlení nezadáš neobvyklou úlohu....čtoucí dítě chce dělat hry a zábavy související se čtením, ale zase běžné čtení ze slabikáře už ho nebaví, takže pro něj musíš mít takovou činnost, aby ho čtení ostatních nerušilo a aby také mohlo ukázat své dovednosti, jenom vlastní knížka na to nestačí....navíc činnosti se hodně střídají, chvíli čtou, chvíli píšou, chvíli něco hrajou, to čtoucí dítě by tak z knížky moc nemělo a zase vyloučit ho z toho ostatního nemůžeš...

Právě v první třídě toho jde zkazit hodně...schopnost prvňáka vyrovnat se s neadekvátností požadavků je nejnižší, proto nasazení učitele a rodičů v tomto směru musí být o to vyšší.