Delete, takže jestli to dobře chápu, podle tebe šikovnější a rychlejší dítě má dostat náročnější práci a za to ho je dobrý hodnotit. Když se mu to nepovede, třeba nevyřeší příklad z matematiky, tak dostane špatnou známku.

Tak to úplně přesně vím, kam takový přístup vede třeba u mého syna, protože jsme to zkusili. Radši ze sebe dělal méně chytrého, jen aby neriskoval, že něco nezvládne. Pro něho je dodnes dost problém překonávání překážek a špatnými známkami se zákonitě dosáhne akorát toho, že se na to vykašle.

Známkování opravdu není dobrá motivace. Může fungovat na cílevědomé jedničkáře, ale ani u těch si nejsem jistá, jestli je to v pořádku. Slyšela jsem pár příběhů lidí, kteří ve 40ti, 50ti letech nespokojení se svým životem hodnotí, že se celý život za něčím hnali, nejdřív za jedničkama ve škole, potom za dobrou prací, pak za povýšením, postupovali ve společenském žebříčku na vrchol, až zjistili, že to, co dělají a kam se ženou, je vůbec nenaplňuje. Tihle lidi měli společného jmenovatele - vždy chtěli být nejlepší už ve škole, zpětně si uvědomovali, že spíš tlakem okolí, než kvůli sobě.