Monty,

nejde o to jednou něco prověřit. Jde o to, že to dítě nesmí ztratit kontakt....naštěstí tedy třeba ten slabikář, co mám teď u dětí já, je výborný v tom, že je činnostmi zajímavý i pro čtoucí dítě....mám ve třídě holčinu, co nastoupila čtoucí a i když jsem rodičům hned nabídla, že může mít vlastní knížku, tak prý ne...a ani ta holka nechce, většinou dělá s námi...a jen když to vypadá na delší slabikování nebo jinou méně zajímavou činnost, dostane svůj článek na čtení s porozuměním a to jí stačí, protože to může kdykoliv odložit. Hodně jsem jí (a pak ještě některým jiným, co jim čtení naskočilo dřív) přepisovala články ze slabikáře do psacího písma, a to jim nešlo tak samo, takže mohli dělat s námi a přitom se rozvíjeli....

Věř tomu nebo ne, ale jen málo dětí chce být v první třídě necháno svému osudu. Čtení je jen malý zlomek toho, co se ve třídě děje a ony chtějí být součástí, ne mimo.

Jo a mám tam jednu holku, co nerada dělá cokoliv s ostatními, i když není o nic napřed (ze začátku byla trochu v matematice, ale to jen proto, že měla naučené sčítání a odčítání jako básničku od starší sestry, bez porozumění obsahu...). Tam je problém v tom, že mentálně je už spíš třeťák, ale dovednostma prvňák, prostě přezrálé dítě...a současně v důsledku jistých okolností má zvýšenou potřebu strhávat na sebe pozornost....takže ani takové dítě nejde nechat být...a naopak je ještě mnohem náročnější zajistit, aby se nenudilo a školu si neznechutilo...