Suzo,

jo, to je i teď, od druhé třídy výš jsou hodiny čtení a psaní odděleny od mluvnice, ale předmět je to pořád jen jeden.

A ano, taky si pamatuju celohodinové čtení mimočítankové četby. Na druhou stranu si nepamatuju, že by v tu dobu děti většinou slabikovaly. Ostatně, i mně teď z těch 25 prvňáků vysloveně slabikuje sotva třetina. Když jsem suplovala u čtvrťáků, tak tam četli už normální rychlostí i ti nejslabší...

Jinak dneska už právě funguje to, že se nahlas společně čte třeba jen část, buď kvůli diagnostice úrovně čtení (dělá se několikrát do roka a v hodině stihneš vždy jen několik dětí, takže vlastně musíš hlasité čtení provozovat dost často), nebo jako nácvik přednesu...tam je zase dobré, když ostatní poslouchají, třeba aby se mohli poučit z chyb a aby znali tu roli posluchače a dokázali podle toho, co na ně jako posluchače působí, reagovat i jako čtenáři...

Pak se navazují činnosti na porozumění textu, navazující činnosti (vyprávění, rozvoj fantazie, domýšlení konců příběhů...).

Takže někdy to jde, aby si každý četl svým tempem a někdy je zase žádoucí, aby četli všichni společně, protože cílem není jen to samotné přeloskání písmenek, ale něco jiného...